5 komentářů

  1. No doprdele. Když kouknu na rozmašírované vojáky z Afghánistánu, ani to se mnou nehne. Když vidím trosky po boeingu bla bla, je to horší, ale pořád jsem v klidu. Jak ale někde vidím dojemnou scénku se zvířetem, tak mi slzí oči. Těžko říct, jestli to je proto, že lidi si za masakry mohou sami, nebo jsem prostě ženská. :-D

Leave A Reply